Ahoj, já jsem Lukáš

Když se vrátíme úplně na začátek – jaký byl Lukáš Hung předtím, než začal podnikat?

Hloupý a nezkušený, ale zároveň ambiciózní a myslím, že i docela pracovitý. Spoustu věcí jsem tehdy ještě nevěděl a učil se za pochodu, ale vždycky jsem měl chuť něco dělat a posouvat se dál.

Co vás v mládí formovalo a kdy jste si poprvé uvědomil, že nechcete jít úplně klasickou cestou zaměstnání?

Nejvíc mě formovalo asi to, že jsem si už od mala musel spoustu věcí zařídit sám. Nikdy jsem neměl takovou tu jistotu, že se o všechno někdo postará za mě, a díky tomu jsem se poměrně brzy naučil být samostatný.

To, že nechci jít úplně běžnou cestou, jsem si uvědomil už na střední škole. Jakmile to bylo možné, chodil jsem na různé brigády a vydělával si vlastní peníze. Živnost jsem si zakládal už během střední školy a od té doby se podnikání držím, jak jen to jde.

Samozřejmě byly i chvíle, kdy to bylo hodně těžké a několikrát jsem přemýšlel, jestli by nebylo jednodušší jít cestou klasického zaměstnání. Zatím jsem se ale vždycky rozhodl pokračovat.

Jak vypadal první rok podnikání a co byste dnes udělal jinak?

Řekl bych, že úspěchy i tvrdé pády zažívám vlastně dodnes. Podnikání je pro mě taková sinusoida, někdy až horská dráha.

První rok vypadal asi podobně jako u většiny lidí. Člověk se hlavně rozkoukává, učí se od ostatních, zkouší různé věci a snaží se přijít na to, co funguje a co ne.

Těžko říct, co bych dnes udělal jinak, protože právě všechny chyby, starosti a špatná rozhodnutí mě dostaly tam, kde jsem dnes. Bez nich bych spoustu věcí nevěděl. Za mě je proto nejdůležitější vůbec začít, jít do akce a nebát se chybovat. Právě z chyb se člověk často naučí nejvíc.

Ve financích jste zažil vyhoření. Co vám tato zkušenost naučila?

Vyhoření přišlo především kvůli mému vnitřnímu nastavení a tomu, že jsem si sám nevěřil. V oboru jsem se sice postupně cítil relativně jistě a myslím, že jsem mu i docela rozuměl, ale uvnitř jsem se nikdy úplně necítil jako finanční poradce. A právě to byl podle mě největší kámen úrazu.

Odnesl jsem si z toho hlavně to, že člověk musí věřit sám sobě a tomu, co dělá. Pokud tomu sám nevěří, dlouhodobě se to podle mě nedá dělat dobře. Za roky strávené ve financích jsem ale rád — znalosti, které jsem si odnesl, využívám dodnes.

Co se týče vlastních limitů, tam mě asi nejvíc naučil sport. Díky němu jsem pochopil, že spousta limitů existuje hlavně v naší hlavě a že člověk často zvládne mnohem víc, než si původně myslí.

Proč jste si po zkušenosti ve financích vybral právě reality?

V době, kdy jsem procházel vyhořením, jsem zrovna řešil nemovitost sám pro sebe. Měl jsem za sebou řadu prohlídek a jednání s makléři, takže jsem si tu práci mohl trochu osahat i z pohledu klienta. A zároveň jsem byl s přístupem některých makléřů dost nespokojený.

Částečně jsem už věděl, co tahle práce obnáší, jaká s sebou nese rizika i jaké může mít finanční ohodnocení. I ta poměrně malá zkušenost ze strany kupujícího mě ale překvapivě nadchla a začalo mě to bavit.

V tu chvíli jsem zároveň cítil, že v životě potřebuji změnu a nový směr. Všechno se tak nějak potkalo ve správný moment. Do realit jsem proto skočil s tím, že si první rok hlavně ověřím, jestli je to opravdu něco, čemu bych se chtěl dlouhodobě věnovat. Když jsem zjistil, že ano, rozhodl jsem se do toho opřít naplno.

Jak se podle vás Ústí za posledních deset let změnilo?

Upřímně mám někdy pocit, že Ústí trochu zamrzlo v čase a kromě lidí se toho tady za poslední roky zase tolik nezměnilo. Samozřejmě vznikají nové projekty, opravují se jednotlivá místa a město se určitým způsobem vyvíjí, ale chybí mi nějaký výraznější posun, který by byl opravdu vidět.

Přitom si myslím, že Ústí má obrovský potenciál. Máme krásnou přírodu prakticky za rohem, dobrou dopravní dostupnost, blízkost Německa a z pohledu cen bydlení stále poměrně dostupný trh.

Při práci ale zároveň vidím, že jednotlivé části města jsou mezi sebou hodně rozdílné. Někdy stačí přejet pár ulic a člověk má pocit, že se ocitl úplně někde jinde. Právě proto je podle mě u Ústí ještě důležitější než jinde dobře znát konkrétní lokalitu, dům i jeho okolí.

Je Ústí dnes zajímavější pro vlastní bydlení, nebo pro investora?

Ústí a obecně Ústecký kraj stále patří mezi cenově dostupnější regiony v porovnání se zbytkem České republiky. Samozřejmě i tady ceny za poslední roky výrazně rostly, takže už neplatí, že by všechno bylo automaticky levné.

Pořád ale existuje velký rozdíl proti Praze, Brnu nebo dalším větším městům. Díky tomu může být Ústí zajímavé jak pro člověka, který hledá vlastní bydlení, tak pro investora.

Pro vlastní bydlení je výhodou nižší pořizovací cena a možnost dostat za stejné peníze větší nebo kvalitnější nemovitost. Investor zase může najít zajímavější poměr mezi pořizovací cenou a výší nájemného. Nedá se ale říct, že je každá levná nemovitost automaticky dobrá investice.

Na které části města byste se při investici díval opatrně?

Primárně bych byl opatrný u problémových a sociálně vyloučených lokalit. U zbytku města už ale hodně záleží na preferencích a investiční strategii konkrétního člověka.

Mám investory, kteří v Ústí vyrůstali a nakupují primárně v lokalitách, které sami velmi dobře znají. Vědí, jaké jsou konkrétní ulice, domy nebo dokonce vchody, a díky tomu dokážou některé příležitosti vyhodnotit úplně jinak než člověk, který přijede zvenku.

U investora, který Ústí nezná, bych se nejdříve snažil zjistit, co od investice očekává. Rozhodující je vědět, co kupuji, proč to kupuji a jaké riziko jsem ochotný přijmout.

Jak velký rozdíl udělá kvalitní marketing nemovitosti?

Mým cílem je především zajistit klientovi to, co od prodeje očekává. Ve většině případů to znamená vytěžit z trhu maximální možnou cenu a zároveň nemovitost prodat v rozumném čase.

Cena nemovitosti není nějaká pevně daná částka. Ve výsledku o ní rozhoduje trh a síla poptávky. Čím více relevantních zájemců dokážeme nabídkou oslovit a čím větší zájem kolem nemovitosti vytvoříme, tím lepší máme vyjednávací pozici.

Proto podle mě kvalitní fotografie, video, příprava nemovitosti, správně napsaný inzerát, cílená propagace i celková strategie prodeje mohou výslednou cenu ovlivnit zásadním způsobem. Kvalitní makléř by si měl na svoji provizi dokázat vydělat vlastní přidanou hodnotou.

Jak se sport promítá do vašeho přístupu k podnikání a neúspěchu?

Rozhodně. Sport, a hlavně vytrvalostní sporty, jsou podle mě z velké části o hlavě. Člověk musí být schopný dělat něco, co je někdy nudné, náročné a neustále se opakující, a přesto pokračovat, protože ví, proč to dělá.

Právě sport mi hodně pomáhá budovat disciplínu. Učí mě dělat i věci, které mě v danou chvíli třeba vůbec nebaví, ale jsou potřeba k tomu, abych se dostal k cíli.

A podobné je to podle mě i v podnikání. Ne každý den je dobrý, ne každý obchod vyjde a ne všechno se podaří podle plánu. Zažil jsem v životě mnoho různých pádů, ale důležité pro mě vždycky bylo znovu vstát a pokračovat dál. Neúspěch vnímám spíš jako součást cesty než jako její konec.

Kde byste chtěl vidět sebe, své podnikání a Ústí za deset let?

Doufám, že tam, kde se chci vidět, budu mnohem dřív než za deset let. Mojí představou do budoucna je hlavně dosáhnout určitého klidu a jistoty.

Chci mít hlavně dostatek času a možností na svůj vlastní život, přátele, koníčky a jednou i rodinu. V podnikání bych si proto chtěl vybudovat dostatečně stabilní cashflow a systém, díky kterému nebudu muset každý večer přemýšlet nad tím, co bude příští měsíc.

A co se týče Ústí, byl bych rád, kdyby se město dál rozvíjelo kulturně a sportovně a vznikalo tady více důvodů, proč tu chtít nejen bydlet, ale i aktivně trávit čas.

Co by se podle vás muselo změnit, aby se z Ústí stalo město, kam se budou lidé chtít stěhovat?

Ústí má bohužel dlouhodobě špatnou pověst a podle mě bychom měli začít právě u toho. Nejdřív ale nestačí pouze změnit marketing města – musí se změnit i realita. Lidé, kteří tady žijí nebo přijedou na návštěvu, se musí cítit bezpečně a příjemně.

Pak bych se zaměřil na to, aby město skutečně žilo. Více kulturních a sportovních akcí, kvalitnější veřejný prostor, podpora vzdělávání, podnikání a komunitního života. Vytvářet důvody, proč mají lidé po práci zůstat ve městě a něco tady dělat, místo aby automaticky odjížděli jinam.

Co mám na Ústí opravdu rád, je hlavně jeho okolí a příroda. Člověk má během chvíle spoustu možností, kam o víkendu vyrazit s rodinou nebo přáteli — České středohoří, Labské údolí, Krušné hory i další místa. Ústí podle mě nepotřebuje jeden velký projekt, který všechno zachrání. Je to kombinace bezpečnosti, vzdělání, kvalitního bydlení, veřejného prostoru, kultury, sportu, pracovních příležitostí a celkového prostředí pro život.